Už dlouhou dobu jsem chtěl jet s taťkou rybařit na soukromý rybník Grunty. Pořád nebyl nějak čas na přípravu takového výletu a odhodlání chytat na takové vodě, jako jsou Grunty. Nešlo o to, že bych se snad bál chytat ryby na soukromém revíru, šlo o to, že v této vodě plavou ryby rozměrů o kterých každý sní a já si nebyl jist, že už zvládnu setkání s takovými giganty. Kdybych měl to štěstí a dostal nějakého na můj prut. Navíc se taťkovi ani moc nechtělo tak jsme to pořád odkládali a odkládali. Já tam ale chtěl jet, protože jsem slyšel, že jsou tam ty pěkný ryby a navíc se tam byl podívat náš známý a ukazoval nám fotky s kapřími krasavci, které chytil a abych řekl pravdu, měli kolem 10 až 16kg. To mi dodalo odhodlání a nedal jsem s tím taťkovi pokoj, až do té doby než zavolal a objednal nám flek. Sebral jsem všechnu odvahu a jel s tamními kapry změřit své síly. Přípravy se rozjeli ve velikém tempu a vše jsem měl vyladěné do nejmenšího detailu. Najednou to přišlo, ráno kdy jsme měli odjíždět bylo tu. Všechno jsem nanosil takovým fofrem k autu, až se táta divil a usmíval se nad mým nadšením. Po příjezdu na rybník jsme zaplatili povolenky, dostali jsme povolení a mohli jet s autem, až na naše rybářské místečko. Ve velikém tempu všechno vylétalo z našeho dopravního prostředku ven. A už to začalo huráá… nekonečné vybalování, nahazování s našimi nejlepšími nástrahami boilie a peletami, prokrmování našeho lovného místa a postavit stan, protože začalo pršet. Jen toho bylo tolik až mě to úplně unavilo a musel jsem si chvilku sednout, táta se my smál a říkal ať se uklidním, že už jsme tady a že není kam spěchat. Už v poklidném tempu jsme vše dodělali a mohlo se začít chytat.Asi po hodině jsem měl první záběr, ale zklamal mě, byl to cejn, i když pěkný. To mě docela naštvalo, cejn na boilie. Provedl jsem změnu, z jednoho prutu sundal boilie a pokusil se použít pelety. 
Věděl jsem od jednoho kolegy a i ze stránek časopisů, že na tomto revíru je šance chytit jesetera, který se tu hojně vyskytuje. Moc jsem si přál konečně se s touto rybou setkat, záběr bohužel nepřicházel. Když se tak rozhlížím po břehu a přemýšlím jak docílím záběru pěkné ryby, tak akorát naproti nám chytil jeden rybář metrového jesetera. Jen jsem se pousmál a otočil se na tátu, ten v poklidu mávl rukou a usmál se na mě. Další záběry nám přišli až v noci. Asi kolem půl jedné v noci jsem slyšel zvuk z mého signalizátoru, vyřítím se z bivaku, skoro ho zbortím, jen proto, aby mi ten kapr co dostal chuť na mé boilie neutekl. Zaseknu a je tam. Mám velikou radost, protože cítím větší váhu to už není žádná šedesátka, to už nemá pět kilo. Hlavou mi blýskaly nápady, mám dobře utáhlou brzdu? Není už náhodou u břehu? Není někde jinde? Co když je v sousedních silonech? Neměl bych už rozsvítit a podívat se? Asi po pěti minutách vzpurného boje s kaprem mi ho taťka podebral a byl na suchu! Už nemohl utéct! V podběráku jsme ho opatrně vyháčkovali a zjistili jsme, že vzal na boilie ovoce, sladké koření což nebylo naše nejúspěšnější nástraha, ale přesto na ni vzal. Kapra jsme změřili a zvážili. Měl míry 77 cm a vážil 9 kilogramů což nebyl žádný mimi, ale čekal jsem většího…Další záběr přišel za hodinu. Tentokrát to nebyl můj hlásič, ale bodoval táta. A historie se opakovala, akorát že z bivaku, který taky málem zboural, vylétl táta a ne já. Probíhalo to stejně jak u mě a já do pěti minut po tátově záseku jsem měl kapra v podběráku, ale míry kapra byly jiné než toho mého 84 cm a 10kilogramů. Tenhle kapřík vzal na oliheň. Měli jsme oba radost a po krátkém zdokumentování šel kapřík rychle zpět do svého živlu. Do rána už záběr nepřišel a tak jsem si chruply, protože se náhle udělalo škaredě, začalo pršet a foukat studený vítr, kapři ztratili chuť k jídlu. Toto počasí nás nepřestalo zužovat, ale naopak stále se zhoršovalo nejen počasí, ale i podmínky k lovu. Všude bylo bláto a pohyb po břehu byl velice obtížný. To nás donutilo přemýšlet, jestli to má ještě vůbec cenu. Odpoledne jsme se rozhodli, že pojedeme domů, protože to už nemělo cenu dále prodlužovat. Na rybníku Grunty u Brna se chytá vážně báječně nejen, že je tu stánek s občerstvením, ale i nádherní kapři! Rozhodně bych tento 7 ha rybník všem rybářům doporučil. Slýchal jsem i negativní zprávy o tomto revíru, o poškozených kaprech a mnoho dalších nelichotivých věcech. Já s tátou jsme nic takového neshledali a tudíž to nemůžeme potvrdit. Jak říkám, nám se tam líbilo a určitě se tam někdy opět podíváme.
Za Junior club C.T. Akvarius Lukáš Uhlíř
