Tento rok jsem se vydal ve třech víkendových výpravách na Novomlýnské nádrže konkrétně na Mušov (Dyje 7). Dlouho jsem chtěl chytit určitý druh ryby, protože jsem jej od mých 6 let, co jsem začal chytat, nezvládl přemluvit, aby se mi ukázal. Jedná se o úhoře říčního. Tato ryba mě totiž od jak živa hrozně zajímala a přitahovala. První víkend jsem přijel s mamkou v sobotu časně ráno, rozbalil bivak a přichystal jsem návnady, udice atd.. Než jsem to dodělal, už bylo po čtvrté hodině ráno, což znamená, že už můžu nahazovat. Chvilku jsem jen koukal na vodu a přemýšlel, kam to asi budu zkoušet nahazovat. Měl jsem s sebou hodně různých druhů návnad, od kukuřice přes vařená kolínka, rohlíkové boilie, po rousnice. Z rána jsem zkoušel chytit úhoře, dokud je ještě za studenější vody aktivní, ale marně. Říkal jsem si, že to pak budu dál zkoušet k večeru. Přes den jsem si chytal kapry, na to, co jsem jim tam zrovna hodil. Brali mi na všechno. Takže jsem si zachytal a nebylo mi líto času po večeru, když by nepřišel žádný záběr. Tak to také bylo. Do půl noci mi do toho ten úhoř ani nezobnul. Měl jsem na něj nalíčeno na rybičku a na rousnici. Ani jedno se nepovedlo. Nezbilo nic jiného než vytáhnout pruty z vody a jít se oddat snění do bivaku. 
Další den ráno o půl 4 jsem vstával a zase si chystal všechno na 4 hod, až si budu moci rovnou nahodit na úhoře. Kolem 10 hod ráno už svítí slunko a hřeje tak, že jsem si řekl, že to tedy zase začnu házet kaprům. Přes den jsem si opět dobře zachytal. Zajímavé bylo, že jsem na feedr dával vždy jen jedno zrnko kukuřice a vždycky přišli větší kapři, než když jsem na druhé udici měl pod háčkem rohlíkové boilie nebo cokoliv jiného. Kolem odpoledne jsem musel začít balit. V pondělí mě čekala práce, kéž bych mohl trochu pozastavit čas, aby jsem tu mohl být déle. Začalo přemlouvání mé mamky, aby mě zase za týden na Mušov zavezla, což pak také udělala. Dojel jsem tam v pátek pozdě večer, kolem 23:00 hod, na nahazování se to už nevyplatilo, tak jsem si postavil bivak, připravil všechno na ráno a šel spát. Ráno zase marný pokus o úhoře. Pomalu mě zžírala myšlenka, že na Mušově úhoři nejsou. Přes den mi přijeli na plac vedle sousedé, se kterými jsem se dal do řeči, nemohlo to dopadnout jinak než, že se rozjela diskuse o úhořích, že po nich už na Mušově jdou delší dobu, a že se jim neukazují. Chytali jsme v podstatě na to samé, jen jinou technikou. Uplynul sobotní večer a pořád nic. V neděli ráno, když jsem se vzbudil, chvíli poprchávalo a pak to přešlo. Říkal jsem si: “teď už to snad klapne!”, po dešti je voda prokysličená a ryby jsou aktivní. Docela tomu tak bylo, ale po úhořích ani stopa. Odpoledne už zase balit, víkend mi zase končil a práce volala. Další víkend byl na řadě zase mušov, nic méně na místo jsem se dostal jen v sobotu brzo ráno. Nebyla pěkná předpověď počasí a mamka měla ještě hodně věcí v plánu, tak mě akorát vyhodila ráno na Mušově a jela si po své práci. Začalo silně foukat a přivalovaly se černé mraky. V dálce byl vidět občas i blesk. Měl jsem strach, raději zavolal mamce, že to vypadá na velkou bouřku a ať mě vyzvedne. Po chvilce začalo pršet. Nezbylo nic než se uchýlit pod velký slunečník, který pro tyto případy vozím, abych byl v suchu. V tu chvíli co přijela mamka začalo “lejt jako z konve”, tak mě zavolala, že mám zaběhnout do auta, než alespoň trochu přestane pršet, abych to mohl pobalit. Asi 20 min sedíme v autě, najednou vidím, jak mi pomalu sjíždí policajt dolů. Rychle ze sebe strhávám košili a kalhoty, abych na sobě neměl mokré věci. Doběhnu k udici, ještě stíhám moment, kdy policajt zase vyjíždí nahoru a zasekávám. Cítím jemný odpor, takový, jaký jsem ještě nikdy necítil. Byl jsem zvyklý na kapry, kteří se pociťují, jako kdybys tahal pytel plný vody, který bojuje. 
Nepřipomínalo to tahem ani cejny, které táhneš a myslíš, že netáhneš nic. Tento boj byl úplně jiný, občas to na tom druhém konci sebou koplo a pořád byl cítit malý odpor. Ani ve snu by mě nenapadlo, že tam visí moje vysněná ryba. Asi 5-10 metrů od břehu poznávám podlouhlé bílé tělo úhoře. Ten moment snad nikdy nezapomenu. Myslím, že každý rybář tyto momenty stejně tak pamatuje a pamatovat bude, jako já, když jsem chytil vysněnou rybu, za kterou jsem chodil k vodě 3 víkendy po sobě. Byl jsem tak šťastný, že jsem si nedokázal nechat tu radost pro sebe a zařval jsem dlouhé hlasité: “Joooo, je to úhoř”. Úhoře jsem v ruce ještě nikdy neměl, tak jsem nevěděl, jak je kluzký. Při prvním pokusu ho chytit do ruky a vyháčkovat jej mi prostě vylezl, potom jsem si vzal hadr a už to bylo lepší. Háček jsem mu vyndal a se slzami v očích jsem ho pustil zpět. Nezlobte se na mě, tohle není článek který by chtělo číst mnoho lidí, ale rád jsem se s vámi podělil o mé pocity a sny.
Jo a ty slzy byly z radosti ze splněného snu, díky za pozornost…
Za Junior Club CT Akvarius Roman Miklík
