Druhé setkání fotbalových talentů na jezeře Vrbenský (30.6.-4.7.2010)

Po roce se setkáváme znovu
Školní rok je u konce a mi připravili opět pro mladé fotbalové talenty takové malé soustředění na jezeře Vrbenský. Je vybráno šest mladých klučinů s opravdu velkým citem pro tuto hru. Snažíme se mladé kluky zapracovat do děje a pravidel přírody v podobě rybařiny a vše co patří k ní. Pro kluky je zde k dispozici provizorní hřiště s brankami, s náčiním, velký turecký stan k noclehu a samozřejmě trenér s trenérkou. Ve volném čase jsme pro ně připravili plno různých aktivit. Před klukama je tedy necelých pět dní u jezera. Vše začíná ve středu, kdy doráží kluci s rodiči na oběd, mají připraveny Boloňské špagety a jen to mlaská. Po jídle přichází polední klid, kluci se zabydlují a ulehají. Po otevření očí je samozřejmě čeká první tvrdý trénink.

Hlavně nepodcenit přípravu
V čase, kdy kluci trénují, se snažím vše stihnout - zabydlet se, uklidit, navázat si pruty a vymyslet druh ryby, která bude dobře chytatelná. Ve stínu je 30 stupňů celsia. Že by to bylo počasí na kapry? To určitě ne, to bych tu mohl sedět až do neděle a kapra bych nemusel vidět. Mou volbou je tedy amur bílý. Označuji si kouskem rákosu místo, kde je metrová hloubka a je zde jemný písek. Pro začátek krmím 10kg kukuřice a dávám místu klid. Kluci akorát dotrénovali, tak musím běžet k nim. Po příchodu mě překvapilo, že první, co bylo, tak se všichni ptali, jestli jsem už něco chytil. Jejich zájem o rybu byl velký. To je dobrý začátek.

Rybaření v šeru
Po sprše jsem měl pro ně připravený malý kvíz - poznávačka ryb a různých druhů ptáků. Upřímně neznaly všechno, ale určitě mě překvapilo, že jejich vědomosti byly velké a jako tým by obstály z 80 procent. Nyní šli trávit svůj volný čas fotbalem a já mohl odvézt pruty na mé místo. Je už pozdě večer, kluci jsou dávno po večeři, stmívá se. Je šero a já mám první záběr, sekám a v posledním světle vidím, že tam mám Amura. Paráda!!! Ke břehu ho přitáhnu s přehledem, klasika. U břehu se Amur naštve a začíná tanec. 12-ti minutový boj vítězím. Jelikož kluci už spí, tak amura pouštím. Nahazuji na to samé místo, po pěti minutách opět záběr a nyní tahám kapra. Žádnej obr to sice není, ale je to fešák. Celou noc už nic nepřichází.

Zábava s Amurem
Kluci brzo ráno vstávají, snídaně a trénink. Trenér jim dává opět do těla a kluci mají co dělat. Během tréninku se mi daří chytit Amura, mám radost, že kluky můžu překvapit. Po tréninku sprcha a nástup na focení. Když sem rybu dal na podložku, koukal jsem na jejich výrazy. Takhle velkou rybu nečekali, takže samozřejmě se trošku i báli, ale rozhodně focení zvládly na výbornou. Po obědě opět polední klid. Připravujeme pro ně aktivitu Hledání pokladu, vyznačili jsme jim trasu v okolí Vrbeňáku o délce asi 5km a na konci cesty je čekal poklad (odměna). Zde se ukázala jejich povaha, našli kapitána a celou cestu zvládli. Párkrát zabloudili, sešli z cesty, ale poklad nakonec objevili. Jejich obrovská radost byla naší odměnou. K večeři si opékají buřty a po večeři jdou znaveni všichni na kutě.

Nejen u jezera ale i v jezeře
Já opět nahazuju pruty, přikrmuji 10kg kukuřice. Tento večer je jak přes kopírák. Během chvíle chytám metrového amura a po něm hned druhého. Tím dnes vše končí a jdu spát i já. Do rána se nic nehne, až v jedenáct dopoledne, kdy kluci jsou po tréninku, já zdolávám 9kg lysce a slyším slabé hlásky „můžeme se vyfotit?“ Samozřejmě, tak je mam nastoupený s kaprem a s úsměvy od ucha k uchu. Odpolední hodiny trávíme v jezeře, je nesnesitelné vedro a trénovat se nedá. Dnešní den je pro kluky z části odpočinkový. Před večeří si dávají malý zápas a po večeři penalty.


Zazvonil zvonek a …
Pátek je u konce a horké počasí ryby úplně zastavili, ani v noci se nic neděje. Po ranním tréninku kluci jeví známky únavy a jde vidět, že toho mají plný kecky. Trenér se snaží přizpůsobovat tréninky jejich silám. Po obědě přichází poslední, ale delší, trénink, po něm budou kluci vyhodnoceni a oceněni za snahu a píli v tomto soustředění. Pomáhám vše připravit pro tento ceremoniál, jsou připraveny odměny, poháry a medaile. Kluci si dávají na spěch, protože jsou už celý nedočkaví. Panuje dobrá nálada a vše jde jak po másle. Teď už zbývá jen společná týmová fotka. Po tomto ceremoniálu si s klukama povídám, jestli se jim tady líbilo a jestli by se sem chtěly příští rok vrátit. Najednou nastal řev a jeden přes druhého říkali, mluvili a křičeli, že ano. To je parádní odměna nejen pro nás ale doufám i pro všechny co tuto akci připravili. Hlavně jim patří velké „Děkuji“. (jezero Vrbenský, časopis Rybář, Autodrom Most)