Kdepak asi budou...?

S kamarádem jsem se domluvil, že pojedeme na týden za kapry, a vyrazili jsme na nedalekou propadlinu. Trošku tu vodu známe, a tak jsme si nakrmili u hrany ze tří do dvou metrů asi sto metrů od břehu. Krmili jsme boiliem „navoněná kokoska“ od známého z firmy Humusbaits, protože nám vždycky fungovala a přilákala ryby z širokého okolí. A pak už jsme tahali jednoho kapra za druhým po celý týden, několikrát jsme si zvedli osobák a spokojeni jsme odjeli domů.

Nebojte, nezbláznil jsem se. Jen se mi zdá, že někteří lidé skutečně věří tomu, že stačí mít tu nejlepší kuličku, a ryby se chytí samy. Vzhledem k tomu, že v zázračné kuličky nevěřím, musím hledat jiný způsob, jak ryby přelstít. Podle mého mínění je třeba nejdřív ryby najít a pak teprve se snažit je ulovit. Abych je našel, musím znát revír, ve kterém chci lovit, a to už tak snadné není. Snad právě proto se věnuji spíš menším vodám, které se dají vcelku snadno důkladně prozkoumat. Občas ale nezbyde nic jiného, než se poprat i s velkou vodou, jako je jezero Madine ve Francii. Právě na tomto jezeře jsem se mohl během závodu World Carp Classic přesvědčit o tom, jak je důležité najít správné místo. Každý máme svůj oblíbený revír a tak nějak víme, kde chytat, která místa nám fungují. Ale věřte, že po důkladném průzkumu můžete objevit ještě lepší „flek“.

Příprava
První a nejdůležitější je příprava na průzkum revíru. Je to sice otravná a mravenčí práce, ale bez ní si to neumím představit. Na druhou stranu před sebou máme dlouhou zimu, a tak než jen tlachat v nesmyslných diskuzích, můžeme se věnovat něčemu, co nás posune dál. Přípravou je zde myšleno zkoumání map a leteckých snímků na internetu, hledání všech dostupných informací o dané lokalitě a v neposlední řadě i fotografií úlovků, protože lovit velké kapry na vodě, kde nejsou, půjde jen těžko.

Člověk se kolikrát až diví, co všechno najde na internetu. Asi nejlepším mapovým nástrojem je Google Earth, což je volně stažitelný program, který si nainstalujete do svého počítače. Je to vlastně taková mapa celé planety složená z leteckých snímků. Proto se na ní můžete podívat na rybníček za domem, stejně jako si můžete prohlédnout vody třeba ve Francii. Na internetu je i mnoho jiných map, i s leteckými snímky, ale u této aplikace si můžete vyznačovat místa v mapě, zapisovat si k nim poznámky a podobně. Díky tomu se můžete vracet k některým místům i po delší době a máte stále přehled o tom, co jste už jednou zjistili. To nejdůležitější, co vám mohou letecké snímky odhalit, jsou především mělčiny, pásy rostlin, případně původní koryto či potopená hráz. Samozřejmě záleží na čistotě vody a hloubce daného revíru. Bohužel sem kvůli autorskému zákonu nemůžu dát letecké snímky, na kterých bych to mohl přesněji ukázat, a tak bude muset stačit popis.

Každá voda je jiná, ale vesměs platí, že čím je hladina tmavší, tím je voda hlubší. Výjimkou jsou mělké revíry se silně podkalenou vodou a bahnitým dnem. Zde prosvítá tmavé dno na mělčinách a v hlubších partiích je vidět jen světlejší barva podkalené vody. Pozor na to, že snímky mohou být rok až pět let staré, takže především rostliny ve vodě i na břehu, cesty a lovná místa můžou vypadat úplně jinak. Nicméně jako přibližné vodítko to lze brát, protože kde byly vodní rostliny, nebude velká hloubka. Když už si najdete revír, který byste rádi prozkoumali, je dobré vytisknout si mapu na papír.

Mapy netisknu přímo z internetu, ale pomocí tlačítka „Print Screen“ na klávesnici. Je to jako bych vyfotil, co mám právě na monitoru. Poté otevřu program malování (je v každém počítači se systémem Windows) a obrázek vložím stisknutím dvou kláves „Ctrl“ a „V“ (musí se stisknout současně). Teď mám obrázek a můžu ho upravovat. Vesměs jen celou vodní plochu přemaluji bílou barvou, abych mohl na vytištěný papír zakreslovat v terénu svá zjištění. Soubor uložím a můžu vytisknout. Tento soubor si nemažte, určitě se bude ještě hodit.

S vytištěnou mapou, tužkou a případně i pastelkami můžete vyrazit k vodě. Do takové mapy si pak při průzkumu zapisujte hloubky, zakreslujte překážky, rostliny a další důležité věci, které se můžou hodit. Teď to sice zní, jako bych si dělal legraci, ale zkuste se zamyslet, co jste si pamatovali o vodě, na které jste rok nebyli. Pamatujete si maximálně „top“ místo, kde to bralo, ale o rok později bude jiné počasí a vy budete muset opět prohledávat vodu, což bývá při krátké výpravě velká časová ztráta. Když už máte všechno připravené, zbývá už jen rozhodnout se, jakým způsobem vodu prozkoumat. Je totiž několik možností, ale také zákazů, které nám průzkum ztěžují.

V blízkosti břehu
Prvotní průzkum provádím podél břehu pozorováním, případně broděním, kam až zasahují mělčiny. Abych nevypadal jako blázen a nebyl tak nápadný, beru si s sebou vláčecí prut. Takto si mě nikdo nevšímá a já se můžu v klidu a bez komentářů jiných rybářů procházet vodou a zjišťovat, kolik je na místě vody, jaký je sediment na dně, případně mohu v čisté vodě najít i zbytky lasturek vodních živočichů, kteří prošli trávicím traktem kaprů. Tyto zbytky jsou často doslova na hromádkách, což je znamením, že se na takovém místě opakovaně vyskytují nažrané ryby. Tyto příbřežní partie jsou mnohdy opomíjeny, ale právě zde se nachází největší množství drobných vodních živočichů, případně suchozemského hmyzu z příbřežních rostlin. I když se potrava pro kapry dá najít i ve velkých hloubkách, u břehu je pro ryby nejdostupnější a nejrozmanitější.

Informace, které získáte brozením, jsou asi nejpřesnější, protože si můžete osahat úplně vše. Tím, že najdete vhodná místa, kde se nejspíš ryby vyskytují, by to však končit nemělo. Občas i očividně dobré místo nemusí přinést úlovky, a proto je třeba své šance na úspěšný lov ještě zvýšit. Mám na mysli lokalizaci ryb, protože větší kapři se často vyskytují na stejných místech. Stačí si udělat čas, mít oči na stopkách a absolutně splynout s okolní přírodou. Když už něco zahlédnete, můžete si ryby ukázat pár kousky rohlíku či jiného krmení na hladině. První se zpravidla objevují menší ryby, ale když se pak ukáže opravdu krásná ryba, člověk ani nedýchá, aby ji nevyplašil. Je to neskutečný zážitek, který vám v paměti zůstane snad do smrti. Když někde takto ryby pozorujete častěji, je jasné, že to je jejich místo. Nepočítejte s tím, že to bude na otevřené vodě. Jistě budou kolem vázky, rostliny a podobný „nepořádek“, takže ulovení takových ryb nebude snadné, ale opravdu to stojí za to.

Při prolézání příbřežních partií v prsačkách doporučuji velkou obezřetnost, jelikož nikdy nevíte, kde může být nějaká jáma, silná vrstva bláta nebo jiná zrádná past. Ono se v prsačkách nedá moc plavat, a když si do nich naberete vodu, pochybuji, že se pak udržíte na hladině.

Dál na vodě
Když jste získali přehled o tom, co se nachází podél břehů, a nebo pokud se jedná o vodu, kde jdou břehy hned do hloubky, můžete se pustit do průzkumu dna na volné vodě. Hloubka se dá zjistit orientačně i ze břehu pomocí markeru nebo splávku a tvrdost dna pomocí olova. Tato měření jsou ale velice nepřesná, takže chtě nechtě musíte na vodu. Jak už jsem napsal výše, bohužel platí v tomto směru pro rybáře značná omezení. Asi bych to psát neměl, ale nejjednodušší je stát se „nerybářem“ a jet se jen tak projet po vodě jako jiní „koupálisti“. Musím tu jen zdůraznit, že ohleduplnost k rybářům by měla být samozřejmostí. Vám by se jistě také nelíbil člun nad vaším krmným místem.

Základní informace – Nejdříve je dobré si zjistit hloubky nebo nerovnosti na dně. Nejjednodušší je použití echolot, ale ten bohužel nemáme všichni, proto se někteří musí spolehnout na olovnici nebo tyčku (u mělčích vod). Je dobré zapisovat si hloubky do vytištěné mapy a třeba si i zakreslovat anomálie dna. Takto se dá v podstatě vytvořit prostorová mapa, která vám usnadní udělat si představu o tom, kde můžou ryby být.

Stále dokola se opakuje, že ryby se nacházejí u hran a velkých nerovností na dně, ale proč je to skutečně tak? Možná je to tím, že zde ryby mají větší pocit bezpečí díky možnosti uniknout do hloubky a zároveň mají na dosah mělčí partie, kde je teplejší voda a víc potravy. Nebo je to možná tím, že různé sedimenty a organické zbytky se pod takovou hranou hromadí a vytváří tam ideální podmínky pro rozvoj většího počtu bentických organizmů, které tvoří základní složku potravy kaprů. Jednoznačná odpověď na tuto otázku určitě není, a navíc se v článcích občas objeví i to, že na úplně rovném dně nebo nepatrném zvlnění bylo místo, které fungovalo perfektně, ale o několik metrů jinde už záběr nepřišel. Čím to, když tam žádná hrana není?

Vysvětluji si to tím, že na dně jsou místa s velkým výskytem potravy, především velké kolonie bentosu, jako jsou patentky. Takováto ložiska přirozené potravy se vytváří tam, kde je vhodné podloží. To se dá obecně specifikovat tak, že v něm nedochází k anaerobním rozkladům a tvorbě jedovatých sloučenin, jako je čpavek či sirovodík, ale naopak je tam vrstva aktivního sedimentu, který tvoří živnou půdu. Takováto místa se najdou spíš náhodou, neustálým přehazováním a zkoušením nových míst. Pokud takový „hot spot“, tedy žhavé místo, najdete, určitě si ho proto zakreslete do mapy. Je velká pravděpodobnost, že zde budete opakovaně úspěšní. Dlouho mi vrtalo hlavou, zda se taková místa dají najít i jinak. Došel jsem k názoru, že částečně ano, i když tyto metody nejsou příliš spolehlivé. Jisté vodítko to ale je. Co bychom neudělali pro pocit, že jsme udělali maximum!

Hloubkový průzkum – Většina lidí se spokojí se zjištěním hloubek a bude doufat, že to u hrany půjde. Mně to ale nestačí, alespoň pokud se chci nějaké vodě věnovat dlouhodobě. Nejjednodušší je potopit se a prozkoumat dno přímo, ale to je jen pro opravdu otrlé nadšence. Jeden z takových rybářů má shodou okolností článek i v tomto vydání. Normální suchozemští rybáři, jako sem já, se musí spokojit s možnostmi, které se dají zvládnout ze člunu.

V letním období se dá vcelku slušně osahat dno při koupání, ale v tom jsme dost omezeni hloubkou. Na revírech s čistou vodou, jako jsou pískovny, se dá na dno dívat i přímo ze člunu, ale opět jsme omezeni hloubkou a průhledností vody. Budeme potřebovat nějaké „kukátko“. Myslím, že se dá někde i koupit, ale stačí černý kbelík, kterému vyřízneme do dna průzor, případně si přiděláme nějaká držadla na lepší držení. Když už dno vidíme, stačí na zjištění konzistence a vrstvy sedimentů na dně obyčejná tyčka, například od tyčovky. U hlubších míst už to tak snadné nebude.

Podle kvalitnějšího echolotu se dá alespoň přibližně poznat, zda je dno tvrdé, či měkké a v jaké je vrstvě, tedy pokud umíte z displeje dobře číst graficky zobrazené informace. Bohužel se na to nelze spoléhat, a už vůbec ne u levných echolotů. Měl jsem možnost vyzkoušet kvalitní echolot v ceně kolem sta tisíc a také ty nejlevnější za tři tisíce. A došel jsem k názoru, že ty nejlevnější nám spolehlivě řeknou jen hloubku, možná teplotu, a nic víc. Jak jsou na tom echoloty ve střední třídě, to posoudit nemohu, protože jsem neměl možnost je vyzkoušet.

Nové obzory v průzkumu dna se mi otevřely v minulé sezoně, kdy se mi dostala do rukou podvodní kamera. Je to kufr s obrazovkou a klubkem kabelu s vodotěsnou kamerou na konci. Nazval bych to „prodloužené oko“, které dohlédne až na dno a v kombinaci s echolotem nám dá maximum možných informací. Kabel je dost dlouhý na to, aby stačil na všechny vody, kde se loví kapři. Jediný problém může nastat při silně podkalené vodě, jelikož dohlednost je pak minimální. Pokud se nechceme potápět, nebo nemůžeme, protože to je na některých závodech zakázáno, je tohle jediná možnost podívat se na dno. Pohled na dno nám může říct mnoho, především to, zda jsou na dně rostliny nebo vrstva spadaného listí. Stačí, aby bylo dno porostlé nějakou rostlinou, a nástraha zůstane ukrytá. Ačkoli kapři vyhledávají především podle čichu, vizuální stimulace také není zanedbatelná. Aby se rychle ponořila, je kamera opatřena vcelku velkým závažím, které vám umožní podívat se na sediment. Když budete kamerou oťukávat dno, poznáte totéž, co s olovnicí, ale zároveň uvidíte částečky zvířeného kalu. Aktivní kal obsahuje mnoho částic organického původu, jako je listí, rostliny a podobně. Tyto částečky jsou poměrně lehké a déle se vznášejí a podle toho se také dají poznat. Místa, kde dochází k anaerobnímu rozkladu, jsou většinou holá, protože rostliny zde nemůžou normálně vegetovat. Dno může být pokryté skvrnami různé barvy, což jsou kolonie plísní a bakterií. Na těchto místech bude jen velmi málo živočichů a ryby se jim budou vyhýbat.

Poslední pomůckou je sonda k odběru vzorků ze dna. Jedná se o nádobu na dlouhé tyči, kterou rýpnete do dna, a pak se můžete podívat, jaká vrstva a čeho na dně je nebo zda jsou tam nějaké organizmy.

Velká jezera
U opravdu velkých vod lze provádět průzkum tak, jak jsem popsal v předešlé části tohoto článku, jen to bude mnohem zdlouhavější a orientace podle mapy už zřejmě nebude možná. K určení místa bude lepší použít souřadnice GPS z navigace. Sám jsem na takových vodách a s navigací nepracoval, ale pokud si dobře pamatuji, už to popsali ve svých článcích Lukáš Krása a Tomáš Blažek, kteří se velkým vodám věnují často.

Závěrem
Je mi jasné, že všichni se mnou nebudou souhlasit, ale snad právě vás, kteří jste článek dočetli až sem, o něco obohatil a tyto informace vám pomůžou k pěkným zážitkům a úlovkům.

Přeji mnoho štěstí a čistou vodu.

S pozdravem

Jiří Jakeš