Úhoř - nejen prázdninová ryba

Úhoři sice berou nejlépe na přelomu července a srpna, ale ulovit se dají po celý rok. I velcí exempláře se „pasou“ na podvodních loukách v blízkosti ouklejích trdlišť, kde hloubka vody z pravidla nedosahuje větších hloubek než 1,5m

Autor: Jan Vodička

Jsou velice plaší
Léto je čas, kdy raci svlékají a mění svůj pancíř, a potírek ryb rychle dorůstá a nabírá na váze. To jsou dva hlavní důvody, proč úhoř opouští temné hlubiny a vydává se na lov do mělčích vod. Jistě patří k nejtajemnějším rybám našich vod. A také nejvíce opředenou různými mýty. Ale i vědecké výzkumy potvrdily, že úhoř putuje do moře podle fází měsíce. Nejsilněji cestují 3 až 4 dny po úplňku a jejich apetit je také víc než u jiných ryb svázán s měsíčním svitem. Nejraději má tmavé noci, kdy je měsíc v novu, nebo těsně před či po něm. K aktivnímu lovení probouzejí úhoře i některé atmosferické podmínky: bouřkové přeháňky (přijímají potravu po celý den), déšť, prudké větrné poryvy a mírný zákal vody. Po celou sezónu ( já ji počítám od 16.června do konce srpna) jsou ovšem nejpříhodnější teplé dny s ustáleným tlakem a slabým východním větrem. Mají rádi teplou vodu, ale neradi riskují v mělkých pobřežních vodách. Přesvědčil jsem se o tom mnohokrát a už léta zastávám zásadu, že čím je tepleji, tím v menší hloubce ho lovím. Ovšem mám na paměti, že mělko nemusí znamenat blízko, protože velcí, nad 1,5 kg těžcí jedinci jsou velice plaší.

Kde a kdy
Pokud lovím ze břehu, nahazuji sestavu do vzdálenosti kolem 40m. Kde a kdy je možné ulovit velkého úhoře? Nejlepší bude rozlehlá nádrž s teplou vodou, středně hluboký s měkkým, ale ne špinavým kalem potaženým dnem. To jsem vypozoroval za léta jejich lovu – mají rády hliněné, nebo hlinito-písečné dno, ale kalu se vyhýbají.
Musíme počítat s tím, že existují vody, kde úhoři loví po celý den. Zvláště v době své největší aktivity, což je právě léto. Ovšem vrchol přeci jen přichází po soumraku, v noci nebo před rozbřeskem. Tam kde jich je velké množství se s nimi potkáme i v netypických místech. Úhoři právě nikdy nežijí na území celé vodní plochy, ale jen na několika stálých místech. Mají také stejné trasy svých toulek. Proto bychom se měli dříve než nahodíme zjistit, zda tam vůbec jsou. Někdy stačí dotaz na zkušenějšího rybáře, jindy se o tom musíme přesvědčit sami v praxi. Nejlépe si zachytáme, pokud se nám podaří protnout s naší nástrahou trasu jejich toulek. Ty se vždy pohybují u různých překážek dna, jako jsou potopené kmeny, kameny, prohlubně ve tvaru lavóru i příkopu nebo naopak vystouplé podvodní pahorky a lavice. Ačkoli je úhoř ryba dna, upřednostňuji na její lov splávek. Ten mi lépe pomáhá udržet nástrahu těsně nade dnem, nad rostlinným porostem. Mám rád ta s dlouhou anténkou, jaké se používají při lovu cejnů. Za nejlepší nástrahu považuji filety z ježdíků, ouklejí nebo plotiček – ty samozřejmě při možnosti, že jsou ve vodě kusy kolem kilogramu. Na ty menší, ale samozřejmě i největší platí nejrozšířenější nástraha – rousnice. Dobře ji nahradí i „ranec“ hnojáčků. Navíc se rozšiřuje možnost na záběr i jiné ryby.

50 cm ode dna
Zátěž upevňuji asi metr od háčku a jako zarážku dávám obratlík. Háček ve velikostech 1/0 a 2/0 by měl mít delší raménko a měl by se celý skrýt v nástraze. Ta by se neměla nacházet ode dna dále než 50 cm. Úhoře lze ovšem na určité místo i naučit. Tam, kde se nesmí vnadit masem, což jistě nasekané rybky či žížaly jsou, lze použít úhoří granule, dnes již zcela běžně k dostání v rybářských obchodech. Trvá to ovšem čtyři až šest dní. Staří rybáři tvrdí, že má tak dobrý čich, že ho zápach krve přiláká i na velkou vzdálenost. Naopak ho nepříjemná a neznámá vůně dokáže odradit. Proto hlavně kuřákům doporučuji protřít v dlaních před započetím lovu listy nějaké vodní rostliny z okolí. To by mělo stačit. Jeho záběr je pomalý a přerušovaný. Ovšem málo kdy svou kořist opouští a to i když je na něj velká. Takže je otázkou naší zkušenosti, kdy se rozhodneme pro nejdůležitější okamžik našeho rybolovu – pro zásek.