ŠTIKA VE SVĚTOVÉ PRODUKCI WOBBLERŮ - 2.ČÁST

V předcházejícím díle jsme si ukázali, jak vzniká základní polotovar na výrobu wobbleru. Nyní se podíváme, jak si wobbler obléká nový kabát a čím vším musí projít, než se dostane do krabičky na expedici. Teprve poznání nám často pomáhá uvědomit si funkčnost a vhodnost použití dané nástrahy. Některé věci bereme jako samozřejmé, ale teprve když se seznámíme s celou problematikou výroby, uvědomíme si najednou, kolik skryté práce a kolik činností je nutných, než získá wobbler svůj originální vzhled.

Systém jednoduchých poloautomatických strojů na nanášení barvy je postaven na principu namáčení. Rámeček s polotovary se nasune do držáku stroje a spustí do nádrže s barvou. Po krátké výdrži se zvedne, okape a zasune se zpět do držáku. Základní barva je dokonale zaschlá až po třech dnech. Barva vytváří základní tvrdý skelet, který chrání nástrahu před poškozením.

Je několik způsobů vytvoření povrchových vrstev na wobbleru. Jedna z nejefektnějších je pokovování. Nové zařízení umí nanést tenkou vrstvičku hliníku na povrch nástrahy. Ta zůstává navíc krásně lesklá a spolu s další povrchovou úpravou dokáže vytvářet dokonalou iluzi šupin.

Dalším způsobem vytváření povrchové vrstvy je ruční stříkání. Po zadní stěně stříkacího boxu proudí voda. Ta zachytává drobné aerosolové kapičky ze stříkací pistole. Je to metoda velice náročná na přesnost a na zručnost.

Tamponové nanášení povrchových vrstev barvy patří mezi oblíbené způsoby, neboť dokáže rychle a přesně imitovat jemné detaily rybičky. Nejedná se prakticky o nic jiného než o gumová razítka, kterými se orazítkuje polotovar tělíčka wobbleru.

Moderní technologie jdou ale ještě dál. Potisk holografickou fólií je umocněn raznicí, která zvýrazní každou šupinku či výčnělek na těle wobbleru.

Povrch tvořený nálepkou? Je to vůbec možné? Ano! Opravdu tomu tak je. Speciální potisky se namáčí do vody, aby je vzápětí zkušené „nalepovačky“ vyhladili na těle polotovaru. Každá barevná varianta se dělá po tisíci kusech.

Po každé povrchové úpravě je nezbytné nechat barvy vyzrát na nástraze. To platí zvlášť pro povrchovou vrstvu. V příručních skladech už je na co se dívat. Barevné varianty nástrah a různá provedení wobblerů zde čekají na další zpracování.

Specialitou zákazníků hlavně ze skandinávských zemí jsou barevné varianty, které nenaleznete v žádném katalogu. I na to však musí umět firma rychle zareagovat a přizpůsobit se přání zákazníka. K porovnání a dodržení barevného standardu jsou zde k dispozici vzorníky barev i s wobblery.

 
„Čistit zalepená očka od barvy a laku – to musí být pěkně pracné!“ uvažuji nahlas. Ale nakonec jsem překvapený, jak snadno to jde. „Jak to ti dva pracovníci mohou tak rychle zvládnout?“

V kovové úhelníkové příložce je malý otvor. Do něj se vloží zalepené očko a vytáhne se čisté. Veškerou práci vykonají dva rotující drátěné kotouče ukryté ve stroji.

Pro srovnání je zde ukázka toho, jak vypadá očko zanesené barvou a jak krásně a jednoduše je barva odstraněna.

 
Ke vložení lopatky je nutné vyříznout drážku pro lopatku. To obstará kotoučová pilka. Wobblerová rybička je rychloupínačem připevněna k plastové základně, která přesně kopíruje tvar jejího tělíčka. Po najetí na doraz vznikne v nástraze drážka pro lopatku.

Plastové lopatky se vyrábí z plastu NBR a vyznačují se velkou mechanickou odolností. Kromě těchto lopatek se používají ještě lopatky kovové.

Lepicí pistole přesně dávkuje množství lepidla, ale kvalitní lepení vyžaduje daleko víc. Správné usazení lopatky totiž podmiňuje dobrý chod wobbleru. Pořádek na pracovišti, odpovědnost a smysl pro detail. To jsou hlavní důrazy kladené na kompletaci wobblerů.

Lepení tím ve skutečnosti ještě nekončí. U některých provedení wobblerů zbývá nalepit ještě oči. Ty jsou na nástraze nejvýraznější. Některé oči jsou přímo na obtisku. Další jsou ručně malované a hodně wobblerů má oči vyvedené tampónovým tiskem.

Zručnost, s jakou někteří pracovníci umí osadit wobbler trojháčky, je překvapující. Denně musí každý z nich „okovat“ tisíc wobblerů. Uvážíme-li, že některý wobbler má tři závěsná očka pro trojháčky a jeden kroužek pro závěs, je to úctyhodný výkon. Pokračování příště.

Milan Rozsypal