Noční přívlač

Povídání o nejsložitějším způsobu přívlače a trochu také o zvláštní výbavě, kterou k tomu budeme potřebovat – o nočním vláčení.

Doposud jsem o noční vláčce slyšel jen samou chválu – zkušení rybáři tvrdí, že se nikdy nestane, aby si nesáhli na rybu. Kde je však v noci hledat? A jak je vyprovokovat? Miluji noční přívlač víc než všechny ostatní způsoby lovu, protože když stojím po pás ve vodě nebo pluji na člunu a sleduji řeku v odlescích měsíce, zdá se mi rozhádaná jako nikdy. Neustále soustředěně nahazuji, a tak si nevzpomenu ani na ten nejmenší stres, který potkávám po celý den. To je pro mě ten nejkrásnější kontakt s mojí „velkou řekou“ a ten nejkrásnější pocit, jaký si jen dokážete navodit. Mám naprosto zkoncentrovaných a napnutých všech pět smyslů, dokonce i ten šestý, rybářský cit, postavený na zkušenostech. Dravec má tvář i celou siluetu evidentně útočnou. Jsou to ryby, které mě daleko víc fascinují než kupříkladu, v porovnání s nimi téměř nevyplašitelní, cejni. Chvíle, kdy na loviště nastupuje stádečko lovících ryb, nejčastěji složené z jedinců stejného ročníku, je nezapomenutelným zážitkem. Zvláště pak v noci. „Už to začíná!“ Každý vláčkař si řekne tuto větu a snaží se uklidnit a soustředit, ačkoliv se mu rybářská dušička tetelí vzrušením. Tak jak mám spojený červen s denní okupací tlouštích mělčin, tak mám noci tohoto měsíce spojené se štikami, candáty a sumci. Začátek sezony dravců, to je doba snad nejkratších nocí. Dny bývají tak plné slunečního svitu, že snad ani o hodině duchů není úplná tma. Nad velkými řekami vládnou jasné hvězdy. V době stálého a pěkného počasí je setkání s nocí, řekou a rybami ten nejkrásnější zážitek plný pohody a emocí.

Hledat konec kamene
Ani noc a vlastně ani soumrak nejsou tou správnou dobou na hledání stanovišť dravců. Průzkum je třeba provést mnohem dříve, třeba už při květnovém muškaření. Průzkum, to je dobré slovo – nezávisí pouze na současných pozorováních a podmínkách, ale také na analýze předešlých sezon. A počítají se všechny zkušenosti, osobní, ale i zprostředkované. Je dobré usednout nad podrobnou mapu vybraného úseku řeky, připomenout si všechny ulovené ryby, ale i ty, které jste jen vytáhnout viděli nebo o nich dokonce jen slyšeli. Třeba candát není příliš vytrvalým kočovníkem, ačkoliv je schopen plavat za dostatkem potravy i několik set metrů. Když k ní konečně doplave, snaží se toho využít i několik hodin. Většinu svého času tráví tradičně u dna. Proto ho také sporadicky loví rybáři, kteří se úzkostlivě drží denních nástrah a zlozvyků. A nyní jeden, pro někoho snad nepochopitelný, „žert“: candát je sice ryba dna, ale v honu za potravou neváhá propátrat i celou hladinu. Z mých zkušeností vyplývá, že kamenné kosy, dlouhé kamenné břehy s dostatkem vody a také různé rozvaleniny a vodou narušené hrázky – samozřejmě včetně oblíbených denních stanovišť – jsou nejlepší místa k výpravě za nočním prostřeným stolem candátů.

Proudné mělčiny
Nehledám dolíky, hlubiny, mírné tišiny… Právě naopak – zajímají mě zejména mělčiny za kamennými hrázkami, hluboké nejvýše 1,5 metru. Voda přelévající se stejným výrazným proudem nad tvrdým štěrkovým dnem, ze kterého sem tam vystupuje balvan, suchá větev nebo kmen. Pokud ještě před chvílí voda skákala po kamenném poli, pak tady trochu zvolní, uklidní se a stane se přívětivou i pro drobnější rybky. A bývá jich tu až překvapivě mnoho. Hejna ouklejek, tlouštíků, mladých plotic, ale i k hladině stoupající larvy hmyzu a v noci nezvykle pohyblivé vranky tu tvoří pravý ráj pro dravce. Ostnatý obr, ale i sumec podle mě špatně vidí, a proto se v době lovu řídí především impulzy, které přijímají boční čárou. Také jejich čich hraje při lovu významnou roli. V popsaných podmínkách ideálních míst můžete nalézt a následně i v poslední fázi útoku zahlédnout v odrazech jasnějších částí noční oblohy drobné rybky. Ty jsou v neustálém pohybu, i když odpočívají. Vydávají zvuky, a když se nepohybují, šíří kolem sebe zápach. Pokud je jasná noc plná hvězd nebo svitu měsíce, můžete zpozorovat odlesky skřelí a boků nebo známky pohybu ploutví, ocasu nebo hřbetu.

Noční kovboj
Každý, kdo noční přívlač už někdy zkoušel, to bude mít trochu snadnější. Revíry se sice v důsledku velké vody mírně mění, ale většinou se výše popsané vlastnosti dobrého místa jen o kousek přesunou. Pravděpodobně už koncem května tu bude slyšet hlasité lovení, ale to na ně ještě nesmíme. Dravci sem přicházejí až se soumrakem. Proto je většina rybářů nevidí a ani o nich nevědí. Dokonce i ti, kteří skládají své načiní za tmy, nemusí být svědky jejich vstupu na scénu. Objeví se až po příchodu naprosté tmy, kdy nebe na západě z oranžové a purpurové barvy přejde v tmavou červeň českých granátů. Každý, kdo se chystá na noční přívlač, by ale měl mít už předem zaměřená případná loviště. Nejdůležitější je přesně vědět, kde budu při vláčení stát a jakým směrem se případně můžu pohybovat. Ideální je obsadit ještě za světla místo trochu výš nad zamýšleným stanovištěm a napřed ho důkladně prolovit. Začínám zpravidla s rotačkami. Dají se vodit i poblíž hladiny, vydávají silné zvukové i tlakové vlny a jsou neobyčejně úspěšné. Využívám převážně služeb osvědčených vzorů Mepps Aglia Long velikosti 2, dále velká Celta a také používám španělské Sparky. Později však době přichází čas wobblerů. Abych byl přesnější, vlastně je to doména plovoucích wobblerů.

Přeji vám jasnou noc…
Domnívám se, že dravce snadněji vyprovokuje nástraha vedená agresivněji, ze široka. Ideální je šesticentimetrový dvoudílný Goldy Floating ve světlejším odstínu. Při pomalém vedení se potápí do hloubky jednoho metru a to je přesně to, co potřebuji. Jen mě mrzí, že se v obchodech tak málo setkávám s modelem s oranžovým hřbetem a bílým břichem. Jako by se jich prodejci báli. Vadí mi to i proto, že když utrhnu posledního z krabičky, musím se chtě nechtě věnovat výtvarné činnosti a sám si je přebarvit z jiného vzoru. A překrývat firemní detaily sprejem mě nezměrně irituje. Občas se mi podaří koupit v této barvě ještě sedm nebo devět centimetrů velkou Rapalu, ale její chod není dostatečně agresivní. Stejný problém mám například se wobblerem Yo–zuri, na který nalovím za světla spousty ryb, ale v noci je úspěch spíš dílem náhody. Velice dobrou zkušenost mám i s polskými výrobky Water Scout. Díky širokému nořítku pracují dostatečně agresivně, a protože mají očko na uchycení skoro na konci, nechají se vodit téměř pod hladinou. Prut mám rád co nejdelší, s doporučenou odhazovou zátěží do 15 až 17 gramů s parabolickou akcí. Teď už schází jen kvalitní naviják s návinem vlasce o průměru 0,22 milimetru – a teplá jasná noc s dravci na lovecké stezce…
Autor: Pavel Pánek