Každý se dočká svých 20-ti minut…

Autor: Pavel Pánek

A neexistuje v tom žádná výjimka.
Jedni se těší na ulovení trofejní ryby, jiní na vítězství v nějakých rybářských závodech. A dalším stačí jen radost z pobytu v přírodě a její krása.
Já oproti těm, kterým stačí jen „obcování“ s přírodou se raduji z každé ulovené rybičky. Ať už je to malý ježdík vytažení na malinkého twistříka, nebo metrová štika přelstěná wobblerem vlastní výroby, nebo i tím kupovaným.
Pro mne nejsou žádné hranice – každá ryba mi udělá radost.
Po návratu ze zahraniční výpravy, hned následující den se vydávám na tlouště.
Protože co dělat doma, když počasí je takové, jaké je. Ještě že neprší jako včera… Dilema s výběrem revíru nemám. Nezdržuji se hledáním ryb, mířím rovnou na svá oblíbená místa, kde se tloušti zdržují pokaždé. Jen aby se jim chtělo žrát.
První nához probíhá automaticky, stejně jako výběr nástrahy. Nyní nemám chuť na experimenty a akrobatické kousky s prutem.
Budu spoléhat jen na to, co se mi letos osvědčilo a co vím ze zkušeností o tomto revíru a zvycích místních tloušťů.
Možná mi to postačí ke správnému vyhodnocení situace a doberu se chuti nějakého pěkně vypaseného jelce, kteří tu jsou a jakmile přijde jejich čas, brát začnou. Po hodině lovu už je mi jasné, že to dnes nebude žádný med. Neměl jsem ještě kontakt s rybou a to znamená jen jediné – dnes neberou. Ale i tak to nevzdávám. Zkouším jim nabízet svoje nejtajnější zbraně, vytahuji z pavučin na dně svých krabiček dávno zapomenuté nástrahy, ale vše je marnost nad marnost. Lovím v sobě stín naděje – třeba se proberou při večerním smrákání, to jsou chvíle, kdy se ještě může něco přihodit.
Lovím dál, kombinuji a doufám. Při tom stále sleduji ciferník hodinek, ale čas se jako na potvoru vleče hlemýždím tempem. .
Okolo 17 hodiny mám první sekatelný záběr.
Určitě je to kleně. Není velké, ale aspoň něco. Pár výpadů a už se klepe v siťce podběráku. Měřím ho a metr ukazuje 38 cm. Pouštím ho a chystám se znovu nahodit, protože začínám tušit, že ryby nakonec začnou brát.
Pár náhozů a je tu následný záběr. Nyní to nebylo typické tlouští udeření, ale spíše jen přidržení nástrahy. Ryba po energickém záseku uniká středem řeky kus po proudu a odvíjí z navijáku pár metrů slabého vlasce.
Podezření mám na okouna. Ještě dva, tři výpady a ocitá se v dosahu podběráku.
Je opravdu krásný, ale k mému loňskému rekordu se ani vzdáleně neblíží. Ale už je také v podběráku.
Dělám rychle fotku, měřím ho a konečně pouštím. Měl 35 cm. Krásná ryba…

Na další záběr opět nemusím čekat dlouho. Následný tloušť vzal nástrahu při tažení kolem padlého stromu. Je ještě větší a podle toho se i brání Udělal ve vzduch dokonce něco, jako pokus o salto. Toho už musím podebrat. Hned ho z navlhčené vymotávám a sleduji krásně zbarvené „zimní“ tělo. Pár fotek a teprve pak ho pouštím. Neměl půl metru, ale 49 cm. Po něm záběry ustaly jak když utne.
Já se dnes dočkal svých dvaceti minut….