Výlov - trochu poezie

V údolíčku pod návrším,
není to pan Jakub Krčín.
To natěšen velice,
loví Pavel z Chmelnice

Přijděte všichni, vítán každý,
vzpomínat budete navždy.
Němých tváří bude dost,
oblíznete z kapra kost.

Lidí spousta není divu,
každému on slíbil rybu.
Rumu dosti, plná vana,
vedle váha cejchovaná.

Kádě stojí, voda teče,
na hráz vodník pytel vleče.
Plašan coby zdatný sok,
přivalil si rovou žok.

Vidět bahno, zebou uši,
Pavel něco zlého tuší.
Chtěl jsem vám dát malý dárek,
mastnou hubu má pan Hájek.

Vzteky vytáh z kapsy sumu,
jel pro další bednu rumu.
Nechlastej to, nebuď pták,
seberou ti řidičák.

Měl jsi dávat větší pozor,
pytlák tu snad dělal dozor.
Jak teď máme příjít domů,
ožralí a bez ryb k tomu.

Kádě vylil, na vůz hodil,
s flaškou rumu kolem chodil.
Nakonec jen od hovna,
byla síť i brakovna.

Zklamaní jsou lidé dobří,
že v udírně nejsou obři.
Havlíček se z toho zhroutil,
vzteky v Makru kapra koupil.

Pavel praví, žádné strachy,
zase budou plné saky.
Příštím rokem potajmu,
Rožmberk si pronajmu.

MP