Lov kaprů na plavanou. Na potíže - Muletto

Autor: JW

Rybářský svět se zastavil na bodu lovu kaprů. Asi bychom dnes těžko hledali jinou, rychleji se rozvíjející rybářskou techniku, než lov na proteinové kuličky s cílem ulovit kapra s dvoucifernou váhou. Tady je nutné připomenout, že vlastně lovci kaprů prosadili progresivní a moderní myšlenku známou jako „CHYŤ A PUSŤ”. Prosadily a prosazují i na největších a nejlepších evropských revírech. A tak jsou tu loveni ( a následně váženi, fotografováni a pouštěni zpět) stále stejní kapři, jen časem těžší a těžší, jak přibývají z ohromného množství krmení na váze. Ovšem ani tady se nevěší na háček na objednávku. Dokonce ani menší kapři, jejichž váha by se blížila deseti kilogramům se neloví každý den. Tak co si má počít rybář, který má jen pár hodin na svého koníčka a chtěl by alespoň „přičichnout” ke kaprařině? Myslím, že odpověď je jednoduchá – zkusit to na rybnících ve svém okolí.

Mimo klasického způsobu lovu kaprů s pomocí kuliček boilies se neustále rozvíjí i jiný způsob jejich chytání – lov kapra na sestavu se splávkem. Stalo se tak proto, že vlastně boj s nimi poskytuje rybářům nezapomenutelné emotivní zážitky. Pravda je, že v případě plavačkových úlovků se asi nebudeme moci srovnávat s fotografiemi „opravdových” kaprařů, ale obsah adrenalinu který se nám při jejich zdolávání v krvi zvýší bude stejný, protože musíme brát v úvahu, že naše náčiní bude proporcionálně mnohem jemnější.

Klasický kaprový revír – rybník
Rybník se stal přirozeným sídlištěm kaprů. Ať větší či menší, jsou to nejčastější vodní nádrže. I v té nejmenší vesnici potkáme nějaký rybníček, který kdysi plnil funkci požární nádrže a dnes, kdy už je bezmála celá Evropa propojena vodovodním potrubím, pomalu zarůstá vodními rostlinami, čímž se stává jejich ideálním bydlištěm. Místní rybáři o tom vědí a často na ně vyrážejí, ale určitě se najde místo i pro přespolní. Trofejní kusy se tu neloví (a pokud se tak občas stane, z pochopitelných důvodů se to snaží domorodci ututlat), přesto stojí za to se tu posadit a zábava může začít. Ale ještě dřív se přesvědčte, že zde platí vaše povolenka. Pokud ne, zeptejte se místních, kde se dá koupit a hned se snažte vypátrat i takové věci, jako jak velké ryby se tu loví, kdy revír naposledy hospodář zarybňoval a podobně. Pokud nenatrefíte na sdílného rybáře, buďte si jisti, že v rybníku kapři určitě budou, protože od nepaměti jsou podobné vody s chutí touto rybou osazovány. A jak tedy budou velké? Nemá cenu si dělat zbytečné naděje na to, že v několika arovém „plivátku” bude žít gigantická ryba. Tady je trofejní i „tříkiláček”. Ale i ten bude stačit. Na druhou stranu si můžete být jisti, že když zvolíte správnou taktiku a nástrahy, budete mít o zábavu postaráno častými záběry i následným zdoláváním ryb a o to přeci jde. Co na tom, že se zrovna nejedná o národní rekord – místní rekord to být může!
Abychom se mohli na lov dobře připravit, je nutné prozkoumat – „přečíst” – vyhlídnuté místo. I ta nejmenší vodní plocha může skrývat překvapení v podobě hlubokých dolíků dna nebo podvodních překážek. Nejjednodušší je průzkum z loďky nebo člunu, ale nyní v létě stejně dobře poslouží i nafukovací lehátko. Své dokáže i silný vlasec s pořádným olůvkem – základní pátrací náčiní každého rybáře. A mělké nádrže můžeme dobře propátrat i pomocí brodících kalhot nebo vysokých holínek. Já si pro budoucí návštěvy vytvářím od ruky jednoduchou skicu revíru, kterou pro mě průzkum lokality končí. Mnoho dalších informací nám poskytne i pozorné sledování hladiny. Pokud kapři přijímají potravu, zaregistrujeme to například pohyby vodních rostlin nebo kolečky na hladině. Tak že pokud nás všechny okolnosti přesvědčily o tom, že v nádrži kapři jsou a žerou, můžeme přistoupit k samotnému lovu.
Jak přilákat kapry?
Krmíme většími koulemi vhazovanými do loviště, což je způsob který odjakživa používají plavačkoví závodníci a navíc nejrychleji dokáže přilákat ryby. Problém může být čím vnadit. Nejjednodušší je použít nějakou speciální firemní směs. Ale…. Z vlastní zkušenosti i z postřehů přátel vím, že v obchodech můžeme potkat krmení s označením „kaprové“na obalu, ale uvnitř je jen málo kvalitní neúčinná směs. Přesvědčili jsme se o tom s kamarády právě na jednom menším revíru. Posadili jsme se od sebe na vzdálenost asi deset metrů a každý se jal vábit kapry jiným krmením a výsledky byly velmi rozdílné. Ti nejlepší z nás během tří hodin nachytali několik kaprů, kdežto ti co použily špatné směsi neměli ani záběr. Analízou důvodů jsme skutečně došli k závěru, že vším je vinna krmná směs. A nejen návnada, ale samozřejmě i nástraha. Přesvědčili jsme se, že nejlepší kupované směsi jsou od speciálních kaprařských firem, které se jejich výrobou zabývají už léta. A je jedno zda byly zahraniční, nebo domácí. Pokud je jejich cena pro vaši kapsu příliš vysoká, namíchejte si vlastní. Použijte tři kilogramová balení standardní směsy na kaprovité ryby ( to bývá i cenově nejdostupnější produkt) a trochu ho upravte. Pokud se týká množství, tak v případě lákání kapra ho není nikdy dost, protože jsou to ryby neskutečně žravé a rychle vyjídají všechny námi podávané pochoutky. Tak že co do něj ještě dodávám?
- 0,5 kg hrubého kukuřičného šrotu
- 200 g mleté slunečnice
- 200 g mletých arašídových oříšků
- 100 g moučkového cukru
- 100 – 150 g nějakého atraktoru, nejčastěji používám vanilku, nebo jahodu
- po důkladném promíchání směs navlhčím vodou, v které rozpustím půl litru melasy (tady je dobré se zmínit jak to dělám – nejprve melasu nasypu do plastové lahve, doplním vodou a dlouze protřepu)

Navlhčení směsy a namíchání odpovídající konzistence je práce na výsost odpovědná a důležitá. Pozor aby jste krmení „neutopily“ – tehdy se koule rozpadají už před dopadem na hladinu, stejně jako jeli v ní naopak vody hodně málo. Nejlepší test na správnou soudržnost vnadící směsy můžeme bez problémů vyzkoušet přímo v terénu – solidně uhnětenou kouli pustíme z výše ramen ne tvrdou podložku. Správné je, pokud se trochu deformuje, ale nerozpadne se. A nyní důležitý detail; pamatujte, že kapři milují vybírání chutných větších kousků z rozpadajícího se krmení. Takže pokud si chceme připravit opravdu účinnou směs, musíme do ní přidat i vzorky nástrah, na které budeme chytat. Nejčastěji jsou to tyto:
- menší balení konservované kukuřice (osvědčila se mi značka Bonduelle)
- 0,25 litru velkých bílých červů
- 0,25 litru už zakuklených bílých červů
- 0,25 litru patentek
To celé je třeba opět promíchat, ale už ne tak energicky, abychom živé nástrahy zbytečně nerozmačkali. Následuje konečná zkouška soudržnosti krmných koulí – pokud se nám nezdá, můžeme přidat speciální vnadící lepidlo. Po uhnětení koulí přistupujeme k samotnému prokrmování. A tady se rýsuje další problém. Na přesném zakrmení záleží náš další úspěch. Kapři prostě budou tam, kde jim budeme podstrojovat. A pokud to dokážeme například na metru čtverečním, sjedou se tam, pokud ovšem nástrahu roztrousíme ve velikém okruhu, budou se pohybovat po celé jeho ploše. Ale nenechte se deprimovat tím, co nám předvádějí na závodech zkušení plavačkáři. Oni už hodili do vody tisíce koulí! Po takovém tréninku by jste se i vy trefovali téměř do jednoho místa. A vzdálenost kam se dá ze břehu rukou lehce dohodit je tak 15 – 25 m. Na větší dálku už použijeme odpovídající prak nebo vnadící vrhací lžíci.
Na kapry pouze s Mulettou
Je jasné, že v revírech tohoto typu a velikosti ani není možné přemýšlet o tom, že si nahodíme klasickou sestavu na rod podech s pípáky a podobnými vymoženostmi. Tady musíme nastoupit s něčím jiným – s náčiním podstatně lehčím a jemnějším, řekl bych až rafinovaně vyváženým a seřízeným. Jako ideální se mi jeví použití kratšího biče s uvnitř zabudovaným systémem napínajícím amortizační gumu na jakémsi jo-jo principu, čili Muletto. Musím dodat, že díky takovému náčiní můžeme bezpečně zdolávat i daleko větší ryby než bylo do součastné doby zvykem. Kupříkladu při Klubovém Mistrovství Evropy v roce 2002 (konalo se v Chorvatsku) zdolal německý závodník na udici bez navijáku tolpygu o váze bezmála jedenáct kilogramů! Přitom ještě nedávno neměli rybáři na výběr – pokud zasekli velkou rybu na slabý vlasec, tak se ozvalo suché lupnutí a vše mizelo v hlubinách. A pokud vlasec zesílili, praskl pro změnu amortizér, nebo ještě hůře prut. Vypadalo to, že milovníci lovu na biče nebudou mít šanci na vytažení větší, nebo bojovnější ryby, ale fakt že poslední plavačkové závody, mimo jiné i Mistrovství Světa (Španělsko, Itálie), se začaly organizovat na revírech bohatě zarybněných kaprem a amurem, donutili konstruktéry rybářského náčiní k řešení. V mnoha firmách, hlavně Italských a Francouzských (Milo, Colmic, Maver, Garbolino), se rozběhla produkce tak zvaných „kaprových bičů“, trochu těžších (protože jejich stěny jsou silnější) a více pružnějších (tato vlastnost je nutná, protože nám pomáhá při zdolávání), které se osazují silnějšími kaprovými návazci (Power Kit), nebo systémem natahování gumy Muletto, což je mezinárodní patent italské firmy Maver. Zjednodušeně tento systém umožňuje nainstalovat v těle prutu delší gumu, která pracuje na speciální korkové rolce a s její pomocí můžeme se zdolávanou rybou „pumpovat“ stejně jako s prutem osazeným navijákem. Rybářovy šance na vítězný souboj s těžkým úlovkem tím nepoměrně vzrostly. Není už žádným zázrakem zdolání kusů o váze 5 – 8 kilogramů, zatím co do nynějška to byly ryby maximálně 2 – 3 kilogramy těžké. A i to se někdy zdálo přehnané.
Technika zdolání ryby se systémem Muletto je prostě značně odlišný od boje s klasickým bičem. Především si zdolávaná ryba může vytáhnout kolik chce metrů amortizéru, ale pro mnohé rybáře je v této situaci těžké opanovat své emoce a vyčkat až se ryba na pružné gumě unaví bojem sama. Ovšem musíme mít na paměti to, že velké a silné ryby, jakými bezesporu několika kiloví kapři a amuři jsou , mají dostatek síly na to aby přetrhly jakýkoliv vlasec, nebo zlomily sebesilnější prut – pokud jim na to necháme dostatek prostoru a svobody. Jak ukazují mé dlouholeté zkušenosti, je třeba hned po záseku rybu co nejrychleji dovést ke břehu a teprve v případě potřeby ji „dávat“ potřebné metry k tomu, aby vlasec nepraskl. V opačném případě, jestliže ucítí malý odpor a pokud má v první fázi zdolávání příliš volnosti a svobody, začne splašeně ujíždět na střed rybníka a tehdy nám nepomůže ani Muletto – prut se ohýbá do krajní meze, guma se vytahuje na několik metrů a následně některý element sestavy mohutný tlak nevydrží…A ještě na něco chci upozornit. Na kvalitu háčků. Háčky používané běžně při plavané na nastražování patentek jsou příliš tenké, tak že se narovnávají, nebo při tahu praskají. Je třeba najít si v obchodě pevné a kvalitní háčky určené pro tento druh lovu, například známé háčky KATANA, model T 010 (velikost 2 až 15), nebo 1110 (od velikosti 2 do 24), určené výhradně k lovu velkých ryb.
V okamžiku kdy zdolávaná ryba začne vykazovat známky únavy, můžeme prut narovnat a dokončit její vylovení jen jeho pomocí, jak jsme zvyklí. Může se nám stát, že při značném vytažení amortizéru budeme muset místo odkládání spodních dílů děličky nějaký přidat, abychom mohly rybu vůbec vylovit z vody.

* * *
Tato metoda je určena především na revíry, kde je velká populace malých a středních kaprů, kteří si silně konkurují při shánění potravy. Zdá se vám to jednoduché? Však ono to je prosté! Tak hurá k nejbližšímu rybníčku….