Stereotyp

Autor: Jan Pánek

V poslední době dostává moje rybářská ješitnost docela „na frak“. Jelikož chytám ryby od té doby, na kterou jsem si schopen vzpomenout, tak se mi nestává moc často, abych vůbec nic neulovil. Samozřejmě to nejsou vždy trofejní kusy, ale prostě si aspoň malou rybku vytáhnu téměř pokaždé. A v poslední době – nic. Možná už nastal čas na můj rybářský důchod, houpací křeslo a akvárium s pár rybičkami, jako výraz nostalgie…
Pokaždé, když začnu takto přemýšlet si vybavím slova jednoho z Napoleonových generálů: “Hrdina neodchází – hrdina umírá v boji…“, a tak i já zůstávám aktivně věrný svému koníčku. A vytrvale hledám místo, kde dělám chybu. Hledám, vymýšlím a přitom se pokaždé dopracuji k stejnému závěru. Prostě ji znám už řadu let a stejně jako mnoho jiných rybářů se jí jen těžko zbavuji. Ten důvod stále slabších a slabších úlovků má jméno –
STEREOTYP.
Jak je vidět, stereotyp nemusí být jen důvodem partnerských krizí, ale i těch rybářských. A týká se téměř každé činnosti spojené s rybolovem. To slůvko „téměř“ jsem použil proto, že tímto tvrzením si u některých rybolovných způsobů nejsem naprosto jistý. Například častá změna místa u rybářů lovících na položenou asi nebude tak úspěšná a vítaná jako u vláčkařů. A já mám na mysli samozřejmě především právě přívlač a podobné aktivní způsoby rybolovu. Tak čeho bychom se měli nejčastěji vyvarovat? Je toho víc a proto to vezmu pěkně po pořádku.
Především je to právě návštěva stále stejného „fleku“. A nemyslím tím jen jeden konkrétní úsek, ale i celý revír. Určitě to znáte. Objevíte prohlubeň za velkým kamenem plnou okounů a z vody putuje jeden za druhým. Druhý den už není četnost tak vysoká a navíc berou jen menší kusy. A třetí den, ačkoliv jste všechny ryby pustili zpět-„ani ťuk“. Přitom jste přesvědčeni o tom, že tam musejí být. Co se tedy děje? Vždyť jsem tu ve stejný čas, se stejnou nástrahou na stejném místě! To je právě zřejmě ono… Stereotyp. Hejno které se zdržuje na určitém úseku vody už všechny naše finty prokouklo. Možná měli dravci v záloze ještě jiný úkryt a tam se přestěhovali. Proto změna místa. Ale napřed není od věci změnit to, co je pro nás nejjednodušší. Nástrahu. Pokud nezabere výměna barvy ani velikosti, tak celého typu. Místo gumy - plandavku, namísto rotační třpytky - wobbler. Pokud ani to nebude slavit úspěch, tak nezapomeňte, že příroda na stereotypy netrpí a proto mohla ( a nejspíš to i udělala ) změnit atmosférický tlak a tím i chování většiny ryb. Okouni mohou vypustit z jídelníčku svou snídani a začnou intensivně přijímat potravu třeba až v odpoledních hodinách. Někdy to může být i naopak, v každém případě je to důvod ke změně obvyklého času naší rybářské návštěvy. Dalším ze stále se opakujících zlozvyků je to, že si na břehu stoupáme na stále stejné, většinou už vyšlapané místo. Proto se i vláčená nástraha objevuje v zorném poli dravce ( stojícího na oblíbeném stanovišti) pokaždé na shodném místě a plující vždy stejným směrem. To vcelku brzy prokoukne i podstatně jednodušší živočich než ryba a proto je ignorují. Přitom někdy stačí popojít o pár metrů, nahodit do stejného místa a v tom okamžiku se nám může podařit ten nejlepší tah a trik – okamžik překvapení. V dravcově blízkosti se může objevit nástraha zcela nečekaně a on instinktivně zaútočí i v případě, že ji zná z jejího předešlého podvodního účinkování. Dalším zlozvykem je tažení nástrahy stejnou rychlostí. Pokud se soustředíte, je změna její rychlosti jednoduchá, ale co pokud ryby neberou a vy nahazujete a přitahujete téměř automaticky – jak nějaký stroj. To jsem vyřešil tím, že sebou nosím dva pruty. Jsou osazeny vlascem o stejném průměru, stejně velikou i barevnou nástrahou, ale liší se navijáky. Zatím co na jedno mám „vláčecí“ s převodem minimálně 5,2 :1 a pokud možno větší cívkou, tak druhý má převod nižší a zase i průměr cívky menší. A tak je občas prohodím a můžu „motat“ stále stejnou – stereotypní – rychlostí. Nástraha se pohybuje pokaždé jinak. Je to velice jednoduché, ale je až s podivem, kolik rybářů to nenapadne. No přiznám se, že jsem tento způsob začal používat také až po hodně dlouhé době rybářské praxe…
Co jsem tímto vyprávěním chtěl vlastně říci? Že si za svůj neúspěch někdy (!) opravdu můžeme sami. Že stačí zamyslet se a změnit třeba jen maličkost, abychom ryby konečně vyprovokovali k útoku. Já vím, že vám zkušenějším je to jasné…ale začátečníky musíme trochu nasměrovat.