Byla jednou jedna výprava

Jednoho zářijového odpoledne jsme se sešli s kolegou. U kávy jsme probírali, kam vyrazíme na ryby, jako to mimochodem děláme vždy. Oba velice pracovně vytížení a na obzoru se právě rýsovalo pár volných dní, po strašně dlouhé době. Oba jsme si byly jisti, že chceme co nejrychleji odjet na ryby, dokud je trochu času na obzoru. Nebyl čas vybrat nějakou z našich oblíbených lokalit důkladně ji připravit a nakrmit, jak jsme zvyklý. Ne ne, muselo to být něco jednoduššího a hlavně blízko … Dlouhé hodiny jsme si pohrávali s myšlenkou vybrat některý z nedalekých lepších soukromých revírů a odjet tam. Nakonec jsme se dohodli. Po menším maratonu s telefonem v ruce při shánění potřebných informací, jsme rozhodli, že za týden po této návštěvě, odjedeme na pískovnu nedaleko Brandýsa nad Labem. Ten den jsme se s touto myšlenkou nebo spíše vědomím rozloučili. Přišel jsem domů, usedl k počítači a listoval ještě na webu onoho revíru v nepřeberném množství fotografií a zjišťoval dle map a leteckých snímků různé zajímavosti. Tady bych rád upozornil kolegy kapraře, že tyto snímky a mapy mnohdy velice mnoho řeknou a tudíž pomohou. Lokalita byla opravdu velice silně zarybněná a velikost 65 hektarů byla taky velice zajímavá. Druhý den ráno jak jinak než zase v práci jsem se smířil s myšlenkou, že na revír odjedu určitě na týden. Hned jsem nahlásil dovolenou na další týden, který následoval a řekl Leošovi o mém úmyslu jet na celý týden. Leoš reagoval v celku chladně, slovy doma mě zabijí a v práci taky! No nic na plat jedeme!!! Byl přesně týden do odjezdu na danou lokalitu, přípravy mohli začít. Hlavním problémem bylo v tomto krátkém časovém úseku dát dohromady dostatek boilies. Něco sice zahálelo v mrazáku, ale na tuto výpravu, na takto velkou a zarybněnou vodu jsme chtěli vést poněkud větší množství kuliček, něž kterými jsme teď disponovali. Náš cíl bylo 30kg boilies ve třech druzích. Museli jsme něco bezpodmínečně narolovat. Volba padla na naše oblíbené příchutě a to Biftek, Japonský korýš, a sladké ovoce. Bylo pondělí a já měl do odjezdu na lokalitu volno pouze ve středu a ve čtvrtek připadla na mě výroba bifteku a části ovoce. Čekal nás docela těžký týden. Jen, co jsem ve středu ráno vylezl z postele, začal jsem míchat mixy a vše připravovat. Byl to opravdu náročný týden. V neděli večer jsem hovořil s Leošem jak na tom je on a musím říct, že mě uklidnil. Nevěřil jsem, že jsme to opravdu všechno zvládli připravit.
Přišel den s velkým D a my ještě rozespalý nakládali všechno vybavení do našeho rybářského transportéru značky Ford tranzit. Cesta ubíhala velice rychle a my jsme brzy stáli na břehu krásné pískovny s vědomím, že sedm dní nemusíme nic jiného, než chytat naše milované kapry. Prostě naprosto úžasný pocit. Foukal dost silný vítr a zátoka, kterou jsme vybrali k našemu týdennímu lovu byla na té správné návětrné straně. Paráááda, vše bylo podle našich představ a vše směřovalo k tomu, že týden bude úspěšný. Rychlostí blesku jsme postavili bivaky a vše potřebné okolo abychom mohli začít ze samotným lovem, stavba tábora byla až na pár komplikací provedena precizně, trochu komplikací nám způsobilo zatloukání kolíků u bivaků, to nebylo snadné ale bylo to za námi a mohli jsme na vodu. Monitoring dna nebylo vůbec nic snadného, velký vítr nám naši práci velice stěžoval. Na lodi jsem poprvé, co chytám velké kapry a necítil jsem se vůbec bezpečně, ale nakonec se nám podařilo najit vhodná místa k lovu. Na tomto revíru jsme měli možnost chytat každý na tři pruty, dva pruty jsme umístili do odhozové vzdálenosti asi 60 metrů od břehu na první hranu. Dva na vzdálenost asi 100 metrů a poslední dva, asi na vzdálenost 150 metrů od břehu. Do těchto vzdáleností jsme samozřejmě vyváželi. Jelikož se jednalo o vzdálenost vcelku velkou, zvolili jsme na tyto pruty montáž s odpadávajícím olovem. Tento způsob mám velice rád a používám ho dost často. Dobré bylo, že na této pískovně bylo všude plno odpadávajících olov k dispozici. Všechny břehy, byly totiž vysypány úplně ideální velikostí křemene. Na nejblíže nahozené pruty opatřené klasickou úprkovou montáží, jsme nastražili boilies kouzelné ovoce z naší dílny. Na pruty s kamennou montáží opatřené vždy dlouhým měkkým návazcem a vlasovým rovnátkem jsme nastražili boilies příchutě Biftek a Japonského korýše. Nejsme zastánci nějaké brutální krmné kampaně, takže jsme zakrmili na každou slibnou chytanou hranu zhruba 1kg boilies. Jelikož jsme měli strach ze stažení menších kaprů, úplně jsme se vyhnuli partiklu a krom zmiňovaného boilies do vody nic nešlo. Vše bylo připraveno, pruty vyvezeny. Sedli jsme si ke stolku a oba jsme měli na tvářích takový nenápadný úsměv, byly jsme opravdu rádi, že jsme se odtrhli od všech povinností a mohli odjet na tuto výpravu. Ukonejšeni klidem, okolní přírody jsme seděli v závětří bivaku, když se už po dvou hodinách od zavezení ozvalo to tolik očekávané Píííííííp, Leoš přistoupil ke své černé hvězdě a lehce přisekl. Zásek seděl a na konci vlasce byl těžký protivník. Po několika minutách podebírám prvního šupináče z pískovny o váze 9kg. Tento úlovek nám vylepšil náladu ještě víc a když jsem se asi dvacet minut po té chopil svého náčiní já a zdolal na vyvezený prut na 150 metrech, kapra o váze 8, 5 kg, nebylo co vytknout, byl to super den. Večer jsem usínal v bivaku s příjemným pocitem že je vše jak má být. Vítr bičoval naše Bivaky a my spali jak nemluvňata musím říci, že jsme toho měli plné zuby.
Ráno jsme se probudili do dalšího větrného dne na pískovně. Při snídani jsme diskutovali o další strategii. Leoš byl trochu zneklidněn, že na takovéto pískovně jsme už 12 hodin bez záběru. Než jsme ale stačili zabřednout do diskuse o tomto faktu trochu hlouběji, přišel záběr. Leoš zdolává menšího kapra okolo 6kilogramů. Tento záběr odstartoval sérii mnoha záběrů a my neměli čas ani uvařit oběd, natož diskutovat o tématu, které jsme rozebírali u snídaně a hlavně v tuto chvíli bylo naprosto nepodstatné. Vše fungovalo jako na drátkách a my se potkávali jen u lodi a podběráku. Lovené ryby byly ve váze 8 kg až 11kg. Obvyklá velikost na této pískovně. Musím říci, že úplně ve stejném duchu se nesl další den. Ryby brali ze všech vzdáleností na všechny druhy boilies které jsme měli, naše zásoby kuliček padali do vody po hrstech. Situace byla pořád stejná, foukal silný vítr bylo pod mrakem, ryby prostě žrali. Když jsem ten den v noci usínal, začal jsem přemýšlet, že od rána začnu nebo se spíše pokusím, tyto ryby trochu selektovat. Ráno jsem předělal montáže, prodloužil vlasové závěsy a našel si jiné místo kam vyvážet. Na každý prut jsem nastražil po dvou kuličkách boilies, biftek ve velikosti cca 25mm. Nakrmil jsem ke každému prutu 10 kuličkami boilies a hrstičkou pelet. Teď zbývalo jen čekat. První prut odhozený 60 metrů od břehu, mě asi po hodině a půl přinášel pravidelně záběry a tak jsem se nenudil a v poklidu čekal na záběr, na nově umístěných prutech. Leoš zvolil podobnou strategii jako já. Hodiny plynuli, naše úspěchy přibývali, trochu nás začala zneklidňovat změna počasí, začalo se dělat hezky. To se nám z pohledu ryby vůbec nelíbilo. Zase se den nachýlil a začala noc. Musím říci, že všechny předchozí noci jsme se docela vyspali a ryby nechali v noci naše nástrahy v klidu. Tato noc ale měla být asi jiná. Byl jsem v noci vykonat potřebu a venku to bylo úplně jiné než jsem byl zvyklý. Bylo bez větří, na obloze ani mráček. Velice zvláštní atmosféra, kdy vám hlavou létají myšlenky, že se něco stane. Takový ten klid před bouří, jistě víte o čem mluvím, každý z vás to už určitě zažil. Jen co jsem ulehl do spacáku, ozval se záběr na mém prutu z daleké vyvážky. Po tuhém nočním boji jsem zdolal krásného lysce 12kg. Zatím největší ryba naší výpravy. Tento kapr se stal pozdravem od odcházejícího počasí, které nám přinášelo mnoho ryb…
Ráno jsme se probudili do slunečného dne a skoro 24 hodin bez záběru. Odpočinkový den vyprovokoval Leoše ke změnám na montážích a hledání nových míst k lovu. Já zůstával u toho, co do teď fungovalo a stále jsem věřil těm novým místům, které jsem už dva dny okupoval. Změna počasí nám ale udělala obrovskou čáru přes rozpočet, jak se říká. Jezero bylo jak mrtvé, nikde ani šupina. Další den ráno, přestože zase ve znamení slunce, začal foukat zase ten vítr který nás předchozí dny velice těšil. Okolo oběda Leoš i já zdoláváme ryby přes 12 a 14 kg. Záběrů bylo podstatně méně, ale ryby byly větší. Strategie dlouhých vyvážek na osamocená místa začala přinášet ovoce. Začal víkend a posledních pár dní lovu na této pískovně nás poctil svou návštěvou jeden kamarád a nestačil se divit když jsme mu líčili události předchozích dní. Ryby brali v celku dobře nebyl to žádný maraton s podběrákem a lodí ale bylo toho tak akorát naprosto jsme si užívali každé zdolávání, voda byla čistá, svítilo slunce a foukal ten rybí vítr. Nejvíce se nám osvědčilo boilies sladké ovoce a biftek, zvláštní bylo že na biftek jsme tahali kapry z dlouhých vyvážek a na ovoce zase z první odhozové hrany. Naše montáže byly z měkkých šňůrek, v různých délkách. Na úprkové montáže kratší asi okolo 25cm a na montáže s odpadávajícím olovem(kamenem) delší asi 35cm až 45cm. Během těch posledních dní, kdy ryby zase brali se nachytalo několik ryb 10+ a několik kaprů 8+. Největší rybou výpravy byl kapr šupináč o délce 86cm a váze 14kg Za celou výpravu jsme na naši podložku dostali cca 80 kaprů. V pískovně jsme nechali 30kg Boilies.
Pár slov závěrem : Na této výpravě, která myslím byla docela úspěšná, jsem si uvědomil jednu věc. Počasí je velice zásadní a má velký vliv na případný úspěch nebo neúspěch. Na této pískovně se nám velice líbilo a někdy se tam určitě vrátíme. Je sice pravdou že jsme tam od té doby ještě nebyly, ale oba z kolegou na tuto misi, která se udála dost na rychlo, strašně rádi vzpomínáme. Určitě vám všem doporučuji někdy nějakou podobnou akci udělat a pozor přátelé a kolegové !!!! Dejte si pozor ať máte dobrý vítr.
S pozdravem ze C. T AKVARIUS Marek Tichý….