S feederem na velké kapry

Autor: Lukáš Uhlíř

Když jsem poprvé slyšel o feederovém prutu, tento způsob lovu se mi nijak výrazně nezamlouval. Abych pravdu řekl, ani mě nelákal. Pamatuji si, že si ho koupil náš známý, který ho vychvaloval až do nebes. Vyprávěl nám, kolik toho chytil a jak dobře se pozná záběr, ale mě ne a ne přesvědčit. Stále se mi nelíbila představa, že bych seděl u jednoho prutu a civěl na jeho špičku.

Všechno poberu a jdu k vodě
Nakonec si ho koupil otec a začal s ním chytat a říkával mi, že si vždycky dobře zachytá. Moje kaprařská posedlost mi nedovolila myšlenku, že bych mohl jít na ryby a tahat místo kaprů bílé ryby. To prostě nešlo dohromady. Postupem času jsem změnil názor, že to nemusí být zas tak hrozné. Párkrát jsem si to i vyzkoušel a začalo mě to dokonce i bavit. Začal jsem tedy jezdit s taťkou na feeder, ale abych mohl chytat sám, potřeboval jsem si koupit svůj vlastní feederový prut.
Lovit na feeder mě za chvíli uchvátilo a moc mě to baví. Zvlášť, když je na ryby málo času, je to ideální volba na ulovení všech druhů kaprovitých ryb, které třeba ani za normálních podmínek nechytneme. Stále mi ale vrtalo hlavou a vadilo mi, že se tímto způsobem lovu zřejmě nechytnou žádní větší kapři, o které stojím asi nejvíc. I přesto mě to ale baví. Vždyť díky tomu jsem chytil a viděl takové druhy ryb, jaké jsou už na našich vodách vzácností. Asi největší výhodou je to, že si vezmu jenom pouzdro s prutem, kde mám uložené také vidličky a doklady, dále malý kbelík, kde mám uschované návnady a nástrahy, pak ještě podběrák a něco na sednutí a to je vše. Pokud ovšem nejdu na nástražní rybky. To mám s sebou ještě další věci. Všechno to poberu do rukou a jdu spokojeně k vodě.

Feeder neznamená jen malé ryby
Vždycky jsem žil v domnění, že feeder – rovná se malé ryby. Při této myšlence bych zůstal i nadále, ale to bych nesměl navštívit s feederem jeden soukromý rybník, na který mě pozvali, abych pomohl odchytat roční a dvouroční kapříky. Bylo jich na této vodě ohromné množství a dravci nestíhali jejich počet redukovat. Bylo zde však krásně vidět, že se tu kapři dobře vytírají. Chytal jsem jenom na háček zvaný polykáček a nad ním jsem měl dvě velmi malá olůvka bez jakéhokoliv krmítka. Použitá sestava fungovala jako systém na těžko – kapřík nástrahu vcucnul a olůvka zajistila zásek ryby. To se mi osvědčilo a neztratil jsem jedinou rybu. Jako nástrahu jsem používal pařený rohlík nebo malou medovku bez jakéhokoliv přikrmování, protože to zde opravdu nebylo potřeba. Kapříci brali okamžitě.
Když už jsem jich zdolal kolem 40 až 50 kusů, záběry ustaly, ale měl jsem jeden, který prostě jel. Cítil jsem tah velké ryby, která se bohužel za chvíli vypnula. Po krátké době se odehrálo úplně to samé, jen s tím rozdílem, že jsem pak měl na sestavě narovnaný háček. Ani jsem se nedivil, vždyť jsem měl háček na malé rybky. Vůbec jsem nepočítal s tím, že se tady utkám s většími rybami. Měl jsem ale štěstí a jednoho šupináče dlouhého 77 centimetrů, který měl odhadem osm kilo, se mi podařilo dostat na břeh. Byl ukázkově píchnutý za spodní pysk, pěkně v tlamce, skoro ten háček nešel vyndat. Připravil mi krásný souboj, který trval snad 15 minut. Udice byla ohnutá až k prasknutí, prostě krásný pocit.

Je třeba pevnější háček
Když jsem měl možnost navštívit tuto vodu podruhé, stalo se mi totéž. Nejprve několik desítek záběrů od malých ryb, pak se aktivita utlumila a začínaly chodit záběry od větších ryb. Občas jsem měl štěstí a kapr se napíchl tak, že mi poskytl možnost vodit ho alespoň chvíli na prutu, což je krásný zážitek. Zvlášť když je to na tak jemné náčiní. Dříve jsem silonu moc nedůvěřoval. Měl jsem obavy, že monofil těžší rybu neutáhne, ale teď vím, že i na vlasec o průměru jen 0,15 milimetru se dají vytáhnout pěkné ryby.
Nejkrásnější kapr, kterého jsem měl na feederovém prutu, byl nádherný mohutný lysec. Měl jsem možnost ho zahlédnout asi ze dvou metrů ještě před tím, než se vypnul. Stál jsem nad ním, takže jsem měl dobrý výhled a mohl jsem si ho celého podrobně prohlédnout. Byl to krásný okamžik. Ani jsem nepočítal s tím, že bych ho mohl dostat na břeh. Chtěl jsem ho alespoň zahlédnout a prohlídnout si ho, abych viděl, co mi tady bere za ryby. Nakonec se mi to přání vyplnilo. Kapr měl kolem 90 centimetrů a jeho váhu odhaduji na 12–13 kilo. Nechci přehánět. Tahal jsem ho přes půl hodiny a musím přiznat, že jsem byl docela unavený. Ale jsem rád, že jsem měl možnost vidět a cítit tah tak velké ryby. Stálo to za to. Nejtěžší na tom bylo to, že jsem dlouhou dobu kapra neviděl, a tak jsem ho začal tahat čím dál opatrněji, ale nakonec zvítězil on. Od této zkušenosti už nemám strach chytat s feederem kapry, protože vím, že když budu mít lepší a rozhodně pevnější háčky, nemůžu rybu ztratit.
Měl jsem možnost zkusit si několik feederových proutků, ale musím přiznat, že se mi lépe chytá s těmi, které nejsou tolik tvrdé. Mám totiž rád, když rybu cítím, když cítím její tah. Pak mám ze souboje mnohem lepší požitek. Ten, kdo ještě feeder nemá nebo kdo na něj ještě nechytal, měl by to napravit, protože o hodně přichází. Jsou to krásné chvíle rybařiny, ale někdy jsou to „závody“. Zpočátku jsem lov na feeder neměl v oblibě, ale teď je to technika, která patří mezi mé nejoblíbenější a nedám na ni dopustit.